Dolnokralovické hadce

Dolnokralovické hadce jsou významnou botanickou lokalitou na hadcovém horninovém tělese mezi Sedlicemi a vodní nádrží Želivka. Hornina hadec není pro rostliny pohostinným půdotvorným substrátem, obsahuje nadbytek hořčíku. Celá vegetace má tedy specifický ráz, označovaný jako hadcový fenomén. Návrh na zřízení státní přírodní rezervace "Hadce u Dolních Kralovic"  podal již na jaře roku 1954 konzervátor okresu Ledeč n. Sáz. a Humpolec prof. A. Kobrle.

Dolnokralovické hadce v minulosti utrpěly dvěma negativními zásahy, které nenávratně zničily jejich velkou část. Prvním z nich je vybudování údolní vodní nádrže Želivka, která zaplavila nejméně polovinu cenných hadcových skal v údolí Sedlického potoka. Druhým zásahem byla vystavba dálnice D1, která protla zbylé partie hadcové stepi v údolí Sedlického potoka. do lokalty zasáhlo i otevření jámového lomu.

Dolnokralovické hadce jsou tak nyní tvořeny několika oddělenými lokalitami pokrytými hadcovými bory s mochnou Crantzovou (Potentilla crantzii ssp. serpentini) crantzii a bělozářkou větevnatou (Anthericum ramosum). Na výslunných skalnatých svazích nad Želivkou roste bojínek tuhý (Phleum boehmeri), slezinník hadcový (Asplenium cuneifolium) a endemit kuřička hadcová (Minuartia smejkalii). Nejzachovalejší části lokality jsou od roku 2011 chráněny jako národní přírodní památka Hadce u Zelivky.

Cílem PSPPP je zabezpečení ochrany celých Dolnokralovických hadců se vzácnou květenou ve spolupráci s vlastníky a dosažení úpravy lesního hospodaření tak aby vyhovovalo chráněným druhům. PSPPP provádí na lokalitě speciální zásahy na podporu druhů (narušování drnu), podílí se na průzkumech a propagaci lokality.


Bělozářka větevnatá.


Bojínek tuhý.



Hadcový bor.



Hadcové skály.


Kuřička hadcová.



Leták.